close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nikdy nedovol aby tě strach z prohry, vyřadil ze hry!

Samota

29. listopadu 2012 v 18:03 | Oslinka007
Jak dál?
Jsem na dně. Vše se mi hroutí, všichni se ode mě odvrací. Myslím že to nezvládnu. Cítím se jako suchá květina uprostřed vyprahlé, písečné pouště, čekající na pár kapek vody. Svět je plný sobeckých lidí, díky kterým jsem dopadla až na dno. proč já neumím být taky sobecká? Chtěla bych. Nejde to. Neumím se mstít. Kdybych uměla, vše by bylo jinak. Ano máš pravdu, měla bych se tomu už postavit, a vše jim oplatit. Ale nejde to. Něco mě brzdí, ja už se chci překonat. Jsem zahnaná do kouta, odkud se nemůžu hnout. Mám dovoleno pouze čekat na svůj ortel. Mám taky jen jedno přání - chci normálně žít. Štěstí se na mě usmálo, ale myslím, že je to jen přechodná stanice mezi tím kam jsem se nikdy nechtěla dostat. Už se to nedá zachránit. Hlavním důvodem je, že jsem ztratila důvěru, v druhých i v sebe, a i ONI ztratili důvěru ve mě. je to strašné když víte že jste k ničemu a nikdo o vás nestojí. Chce se mi řvát snad na celý svět. Nemůžu. V krku mám vyschlo, stejně tak jako v srdci, které tluče jen pro jediného. Dospívám s ním. A s postupem času mě opouští mí blízcí od kterých bych to nikdy nečekala, jen ON zůstává...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 29. listopadu 2012 v 18:19 | Reagovat

takže sama nejsi kdyz je tu on ne? :)

2 Barbora Mikšíková Barbora Mikšíková | 29. listopadu 2012 v 18:28 | Reagovat

[1]: děkuji za komentář, ale nazvala bych to spíš jako takový pocit prázdnoty. Musela bych sem napsat asi kompletně celý svůj život aby to ostatní pochopily jak to myslím, ale třeba to časem příjde!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama