Můj problém
15. listopadu 2012 v 16:24 | Oslinka007Komentáře
Jo, něco podobnýho mám taky... Mám taky pár takovejch podobnejch rituálů
Kupříkladu schody beru po dvou a vždycky jsem naštvaná, když mi jeden nevyjde (protože někde jich holt není sudej počet
) xD Ale nemyslím, že by to byla nějak moc psychická porucha, prostě jsem si to, nevím proč, nějak navykla
A řešit to rozhodně nehodlám protože mě to celkově vzato nijak netrápí a žiju s tím celkem poklidně
D
VAROVÁNÍ! Pokračujte na čtení! Nebo zemřete, i když jen se podíval na slovo varování! Kdysi tam byla malá dívka jménem Clarissa, jí bylo deset let staré a žila v psychiatrické léčebně, protože zabila svou matku a její otec. Dostala tak špatné šla zabít všechny zaměstnance v nemocnici, takže více-vláda rozhodla, že nejlepší nápad je zbavit se jí tak vytvořit speciální místnost zabít ji, jak humánní, jak je to možné, ale to šlo špatně se strojem oni byli používání pokazilo. A ona tam seděla v agónii hodin, dokud nezemřela. Nyní každý týden v den její smrti ona se vrátí osobě, která čte tento dopis, na pondělí večer v 00:00 Ona plíží do svého pokoje a zabije tě pomalu, snížením vás a sleduji vás vykrvácet. Nyní pošlete tuto deset dalších obrázků na tomto jednom místě, a ona bude strašit někoho, kdo nemá. To není falešná. zdá se, že je-li u zkopírujte a vložte tento na deset komentářů v následujících deseti minut u bude mít nejlepší den ur života zítra. u bude buď jej políbil, nebo zeptal se, jestli u rozbít tento řetězec u uvidí malou mrtvou dívku ve vašem pokoji večer. v 53 minutách někdo bude říkat miluju tě, nebo im sorry
Ta porucha se jmenuje OCD. A ano, je to psychická porucha. Léčba závisí na tom, zda Ti to překáží nebo ne - pokud ne, pak s tím nic dělat nemusíš, je to jen Tvoje věc. A myslím, že v tom rozhodně nejsi sama - jen v mém okolí se vyskytuje minimálně deset takových lidí a já k nim také patřím...
[4]: tak to jsem velice ráda že nejsem sama a děkuji za komentáře
Velice zajímavé .. asi se taky přidávám do „klubu“, i když mám trošku odlišnější „úchylku“. Třeba si řeknu, že musím přeskočit určitý čtverec našeho chodníku (náš chodník před domem je sestaven z takových betonových čtverců) a když to neprovedu, něco se mi stane. Vždycky se to netýká jen jedné věci, prostě si to řeknu i v jiných případech a nedělám to třeba každý den, třeba jen jednou a konec, nebo až po nějakém čase. .. ale nějak si nemohu vzpomenout na další situace, kdy se mi něco takového stává. Asi to bude tím, že už jsem si tyto podivné příkazy dlouho nedávala .. nebo si to nepamatuji.
Nikdy jsem ale nezkoumala proč se mi to stává. Možná je načase to změnit a trošku víc se o to zajímat.
Jinak k tvému dotazu: odpověď máš na blogu, ale bude to třeba specifikovat, protože nevím, co konkrétně tím myslíš
.
1.) Proč jsi začala psát svůj blog?
2.) Kolik času věnuješ svému blogu?
3.) Co Tě nejvíc na blogování baví?
4.) Jaké jsou Tvé koníčky?
5.) Vzpomeneš si na nějakou hru z dětství?
6.) Chodila jsi ráda do školy?
7.) Co považuješ za nejzásadnější ve vztahu ke své rodině?
8.) Kam by ses nejraději rozjela, kdybys nebyla ničím limitována?
9.) Když jsi opouštěla školu, měla jsi jasnou představu o svém budoucím povolání?
10.) Jsi spokojená s tím, co děláš, jak profesně, tak soukromě?
11.) Chtěla bys něco ve svém životě změnit?
Budeš-li chtít odpověz na blogu a pošli otázky také kamarádkám! ![]()

Podle mě to na léky není
V tom případě jsem taky blázen
Pořád mám chuť chodit po obrubníku a beru jako že jsem nějaký dýmař,který chodí nad propastí ve výšce 30 metrů po tenkém laně,nebo máme plovoučku a na něm ty kulaté koberečky no a pokaždé když jdu ke stolu,musím skákat po kobercích,protože kolem je něco jako láva
Přiznávám jsem blázen
Ale já to dělám z nudy a jsem pořád dítě 