close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Nikdy nedovol aby tě strach z prohry, vyřadil ze hry!

Ztracený obrázek

12. října 2012 v 20:04 | Já |  Moje psaní
Hřbitov

Dnes jsem si udělala vycházku na hřbitov kam jsem šla tatínkovy zapáli svíčku, na symbol toho že na něj neustále myslím. A tak jsem si vzpoměla na krásné zážitky když jsme se s tatínkem procházeli po hřbitově. Povím vám to asi takhle, moji rodiče jsou rozvedení už asi od mých 4 let. 6ila jsem s mámou a k tatínkovy jsem chodívala hodně často. Lépe řečeno každý den. Staral se ještě o svého tatínka nebo-li mého dědečka. Pamatuji si to jako dnes když jsem s dědou hrávala karty nebo si kreslila různé obrázky, kreslil moc hezky. A taky jsme hrávali slovní fotbal, v tom mě vždycky porazil. Já pak na něj byla naštvaná protože jako každé malé dítě jsem nebyla zvyklá prohrávat. No... a s tátou jsem vařila nebo pracovala na zahradě nebo jen tak povídala. Občas ale dostal náladu na procházku a většinou nás to táhlo na Hřbitov. Já jsem jej tedy chytla za palec protože měl obrovskou ''medvědí pracku''. A šli jsme. Po cestě jsme si většinou povídali nebo se zastavili u rybníčka který byl kousek od tatínkova domu, tam jsme krmily kačenky tvrdým pečivem které jsme si brávali vždy sebou. To se pak všechny kačenky zhlukly na jedno místo a čekali kdy jim co hodíme. Tatínek mě ale vždycky varoval ať nechodím tak blízko k okraji, že bych tam mohla spadnout. Ale já si vždycky dávala pozor. Jak už nám došlo pečivo vydali jsme se cestou na hřbitov. Vcházelo se tam velikou kovanou bránou, v té době jsem s ní měla takový svíravý pocit, jako kdyby jsem vcházela do nějaké začarované vesnice. A jak tak šel čas, objevil se za bránou automat na svíčky. Tatínek mi vždycky dal do ruky dvacetikorunu, ukázal mi kam ji mám strčit a on pak vždycky zmáčknul jen takový velký ''cuplík'' který byl hodně vysoko a já jsem na něj nedošáhla. A pak jsme se vydali na naši trasu hřbitovem. První zastávka byla vždy u vrtule, to byl vysoký pomník s vrtulí. Hrob byl asi nějakého letce který zahynul za války, teď přesně nevím ale zastavuju se u něj i do teď. Druhá zastávka byla u knížky, to byl zase pomník ve tvaru velké knihy. Byla jsem malá a tak jsem si nikdy nemohla přečíst co v knize bylo napsané. Když ale jdu kolem pomníku dnes tak zjišťuji že tam nikdy nic napsáno nebylo. Takové zklamání. O zatáčku dál byli vojáci. 5íká se tomu tak protože jsou tam pochovaní vojáci z 1 světové války. Tam bylo vždy nejvíce světýlek, tedy hlavně na dušičky. A když jsme šli dál a dál a pak jsme zahnuly do prava přišli jsme k hřbitovu Laudonů. To byly velikánské pomníky s pro mě v té době neznámými klikiháky. Samozřejmě tam byla vyryta jejich jména. Ale i teď jsou to pro mě neznámé klikiháky. Je to asi psané staročeštinou nebo bůh ví čím. Ale na poslední zastávku jsem se těšila vždycky nejvíc. Byla v samém srdci hřbitova. Hrob nevypadal nijak zvlášť hezky. Byl pokryt jen nějakým nízkým jehličnatým keříkem který zakrýval i nahrobní kámen s udaji těch co již nejsou mezi námi. Ale zvláštní na něm byl velký kovaný kříž. Vypadal tajemně, až z něj šel strach. Byl to kříž obrostlý kovovýmy růžemi. Oprostřed kříže byla zvláštní černá ''krabička'' nebo ''skříňka''? Teď mě zrovna nenapadá žádný název. Tatínek ji vždycky otvíral. Uvnitř byl obrázek panenky marie s malým ježíškem a pod nimi bylo napsáno jméno toho kdo tu tajnou srýš pod zemí obývá. Byla jsem z toho obrázku vždycky unešená. Chvíli jsem tak na něj koukala a pak jej tatínek zase zavřel. A tradá zapálit svíčku babičce, tam jsme se společně pomodlily. Při cestě nazpátek jsem jej vždy přemlouvala aby mi šel zase otevřít obrázek, vždycky jsem ho přemluvila. No a dnes jsem si na tyto chvíle vzpoměla právě na hřbitově kde jsem po dlouholetém hledání ztraceného obrázku našla ten tajemný kovový kříž ukrývající můj dětský úsměv. Jelikož můj tatinek bohužel není mezi námi, velice ráda vzpomínám na chvilky s ním ale na tuhle vzpomínám asi nejčastěji.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama